Mé jméno je Viktorie Šeflová. Vystudovala jsem obor ergoterapie, přičemž už během studií jsem směřovala k dětem. Při své práci při studiu jako  osobní asistentka, jsem tak mohla nahlédnout za oponou všedních dní dítěte s nějakou specifičností. To pro mě bylo tak silné, že jsem se rozhodla ergoterapii vést tímto směrem. Během studií jsem se snažila vyhledávat mnoho praxí a pracovišť, kde bych se mohla vzdělávat. Absolvovala jsem mnoho kurzů, které mi dávaly smysl, a já tak mohla rozšiřovat své kompetence. Jako jednu z významných zkušeností vnímám účast na víkendových odlehčovacích pobytech pro děti s PAS. Jezdila jsem za těmito dětmi s tím, že jim mám předávat znalosti, podporovat je a odjížděla s tím, že nejvíc stejně naučily oni mě. Další zkušeností, na kterou nyní vůbec nejraději vzpomínám, je péče o skvělou slečnu, která mě provedla na různých rekondičních pobytech, ukázala mi mnoho radostí a strastí, ale nejvíce to, že přes diagnózu výrazně těžké MR, se semnou dokáže smát, ale i plakat. 

Život mi nadělil dvě úžasné děti. Provádí mě každým dnem a ukazují mi, že jestli si můžu být něčím jistá, tak tím, že vůbec nic není jak se zdá a vše má více úhlu pohledů. Jeden z těch pohledů je "modrý", ukazuje mi totiž autismus ve všech jeho spektrech. Je to jeden z pohledů, který mě možná nejvíce dokáže spojit s rodiči, kteří to mají stejně. A já mu za to děkuji.

K neurodiverzitě jsem se dostala tedy už plně. Vnímám, jak důležité je tyto speciální děti podpořit, ale možná víc než to... PŘIJMOUT JE. Je jich čím dál víc a je pro ně stále málo prostoru. Jakoby svět nebyl úplně připravený na ten nárust, ale já věřím, že se to změní. 

Nyní se nejvíce zaměřuji na dětičky, které jsou neurodivergentní a rodiny, které mají jeden velmi důležitý a možná největší úkol: přijmout je a nakouknout do jejich světa, bez souzení.